Generační rozdíly aneb ty internety

Můj táta mě měl z mnoha důvodů docela pozdě, na což se váže mimo jiné i pár veselých příhod.

Jedním z důvodů bylo to, že byl děda (tátův táta) označen za špióna, za což byl dlouho ve vězení a tak tátovi bylo umožněno začít studovat až v roce 69, tedy v jeho 25 letech. Kvůli nebo možná díky tomu byl před vysokou několik let na vojně, kde se dostal k léčení a zjistil, že chce být doktor. Což je se všema atestacema běh na dlouhou trať, i když začnete studovat normálně. No všechno zlé k něčemu dobré. Nikdy jsem nikoho neslyšela vyprávět o svém zaměstnání s takovou láskou jako tátu. O tom, jak ze srandy dali na jeden nemocniční pokoj všechny ptáky – pana Špačka, pana Vrabce a paní Strnadovou, i když měli být na úplně jiných odděleních a o dalších nemocničních vtípcích vám povyprávím někdy jindy.  (Jo, i ty lidi v bílých pláštích, co mají na starost váš život, dělají takový ptákoviny. Často.) Teď chci ale mluvit/psát úplně o něčem jiném. 

Takže asi před měsícem po mě táta podědil svůj první chytrý telefon. (Máma ho podědila tak před 5 lety, od té doby si platí internet v telefonu, který ale z obavy, že ji může kdokoliv sledovat, ještě ani jednou nepoužila.) No ve zkratce oba dva umí vyjmenovat latinsky všechny kosti v těle, ale jak se vypořádat s mobilním IDOSEM, na to ještě nepřišel ani jeden. Táta, se alespoň snaží. Možná proto, že ani neví, že přes telefon je možné někoho sledovat. Co bude, až to v důsledku využívání internetů zjistí, nevim. 

A jak je možné, že někdo, kdo lidem 40 let vyoperovával orgány, nedokáže nastavit správně palec na čtečku otisků prstů, aby jím ten telefon otevřel, to taky nevim.

No trable nastaly ve chvíli, kdy jsem taťkovi založila Facebook. Když už si platí ty internety, tak z nich vyždímáme vše, co jde. (Teda trable nastaly už když se táta snažil hodinu otevřít pouzdro na SIM kartu, což nešlo, protože měl telefon v průhledném krytu, o čemž nevěděl.) Při zakládání FB jsem mu tam poznačila dobu, kdy studoval na LF a nemocnici, kde pracoval a další podobné informace. Den na to mi táta volá naprosto vyděšeným hlasem, že mu Facebook sám od sebe nabízí slečnu, se kterou randil na vojně a kterou už asi 40 let neviděl. A že ho chce teda ale okamžitě zrušit, protože o něm ví věci, který už neví ani on sám. 

Tátu ospravedlňuje do určité míry věk. Mámu, která je o 20 let mladší než on, ale už moc ne. Proč mi radši zavolá, ať jí najdu adresu, nebo objednám „ten levnej taxík“ než aby to udělala sama, na to se mě neptejte. A proč pak řidičům Taxify zaplatí stejně víc než by zaplatila za normální taxík, na to taky ne. 

Je to takovej hezkej koloběh. Jak čas plyne tak výsměch rodičů, že píšeme do diktátu „čtpros s čtprosicí a čtyřmi čtprosáčaty“ a že nevíme, že Slinťák je IPák volně přechází v ten náš z toho, že píšou úplný nesmysly, protože si neumějí vypnout autoccorect, a že chtěj založit ten ID, což čtou místo „aj dý“ jak „id“ od Freuda. Nebo z toho, že vůbec nevědi, k čemu ten apple id je. Hlavně že „anču“ zvládli na poprvý!  

Největší snahu poprat se s technologiemi u nás má asi babička, která si už zvládá i napsat blog do konceptů. Ten nový nese název O sexu. Tak já jí ho jdu dát na Facebook. Páčko.

Jo a anča je zkouška z anatomie, aby nedošlo k nějakýmu omylu. 

Já a táta 1. školní den ♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *